Na západě s drakem bojují rytíři, na východě ho lidé prosí o déšť a na severu leží na prokletém zlatě. Všechno jsou skutečné legendy.
Západní drak je hrozba, kterou je třeba přemoci. Právě tady vznikla představa ohně, křídel, jeskyně a princezny.
Červený drak Y Ddraig Goch je dodnes na vlajce Walesu. Podle pověsti Merlin předpověděl jeho vítězství nad bílým drakem.
Takhle si draka představí většina dětí v Evropě. Středověcí učenci o něm psali jako o největším ze všech hadů a křesťanské legendy z něj udělaly symbol zla, který musí porazit hrdina.
Podle Zlaté legendy trápil drak město Silene a žádal stále nové oběti, dokud ho nepřemohl svatý Jiří. Výjev s rytířem na koni najdete na obrazech a sochách po celé Evropě.
Wyverna je dračí příbuzná z erbů a pečetí. Odlišíte ji snadno: drak má čtyři nohy a křídla, wyverna jen dvě nohy a křídla. Na ocase často nosí jedovaté žihadlo.
Rytíři si ji malovali na štíty jako znamení síly a nezdolnosti. Dodnes ji mají ve znaku některá anglická města a sportovní kluby.
Slovanský drak bývá blízko lidem: sídlí v jeskyni pod městem nebo u jezera a žádá si oběti. Hrdina vyhrává lstí.
V průjezdu Staré radnice v Brně visí slavný brněnský drak. Je to vycpaný krokodýl, kterého pověst proměnila v netvora. V Krakově zase pod Wawelem podle legendy žil Smok, kterého přelstil švec ovcí nacpanou sírou.
Saň je staré české slovo pro draka nebo velkého hada. V pohádkách mívá často tři, sedm nebo devět hlav, sídlí za městem a každý rok si žádá oběť.
V pohádkách bývá hrdinou chudý mládenec nebo nejmladší bratr. Nerozhoduje síla, ale odvaha a dobré srdce, a usekané hlavy někdy dorůstají, dokud hrdina nenajde správnou lest.
Slavní východoslovanští zmejové kombinují hada a draka. Gorynyč je nejznámější z nich: létá, chrlí oheň a unáší lidi do své sluje v horách.
V ruských bylinách, starých hrdinských zpěvech, s ním bojuje bohatýr Dobryňa Nikitič, který nakonec vysvobodí zajaté lidi z dračí sluje.
Severští draci jsou osudové bytosti. Stojí na konci příběhů a často i na konci světa.
Had Jörmungandr je tak dlouhý, že obepíná celý svět. Drak Nídhöggr zase podle mýtů hlodá kořeny světového stromu Yggdrasil.
Nejslavnější drak severských ság se drakem nenarodil. Fáfnir zabil vlastního otce kvůli prokletému zlatu a pak se z lakoty proměnil v draka, aby ho mohl hlídat.
Hrdina Sigurd vykopal jámu a bodl ho zespodu do nechráněného břicha. Když ochutnal dračí krev, začal rozumět řeči ptáků. Příběh inspiroval i Tolkienova draka Šmaka.
Z řeckého slova drakón vznikl dnešní „drak“. Tihle tvorové mají blízko k velkým hadům a hlídají posvátná místa.
Drak Ládón hlídal zlatá jablka Hesperidek. Podle řeckých mýtů se po smrti dostal na oblohu, kde ho dodnes najdete jako souhvězdí Draka.
Vodní netvor z močálů u řecké Lerny. Měla mnoho hlav a tak jedovatý dech, že zabíjel i ve spánku. Podle většiny verzí jedna z hlav byla nesmrtelná.
Porazit ji bylo druhým z dvanácti úkolů Hérakla. Pomohl mu synovec Iolaos, který useknuté krky hned opaloval pochodní, aby nové hlavy nedorostly.
Na východě je drak ochránce a nositel štěstí. Lidé si ho neberou jako nepřítele, ale prosí ho o déšť.
Pro čínský Nový rok se ulicemi nese dlouhý látkový drak, kterého drží na tyčích celý tým tanečníků.
Čínský drak (龍) není nepřítel, ale mocný a dobrotivý tvor. Vládne řekám, mořím a dešti a po staletí byl symbolem císaře. Nepotřebuje křídla, létá sám od sebe.
Čínští učenci popsali, že má rohy jelena, šupiny kapra a drápy orla. Pětiprsté draky směl nosit jen císař. Rok draka dodnes patří k nejoblíbenějším znamením čínského kalendáře.
Jeden z nejslavnějších tvorů japonských mýtů: had s osmi hlavami a osmi ocasy, tak velký, že se táhl přes osm údolí a osm kopců.
Bůh Susanoo mu nachystal osm sudů silného saké. Když se hlavy opily a usnuly, had byl přemožen. V jeho ocase pak Susanoo našel slavný meč Kusanagi, jeden ze tří japonských císařských klenotů.
Tady je dračí podoba posvátná. Opeřený had přináší poznání a spojuje oblohu se zemí.
Na pyramidě El Castillo v Chichén Itzá vzniká při jarní a podzimní rovnodennosti stín v podobě plazícího se hada.
Draky znaly i kultury, které nikdy neslyšely o Evropě ani Číně. Opeřený had Mezoameriky spojuje nebe se zemí: tělo má hadí a šat z peří vzácného ptáka quetzala.
Aztékové ho uctívali jako boha větru a moudrosti, Mayové znali podobného Kukulkána. Na pyramidě v Chichén Itzá se při rovnodennosti stín na schodišti plazí jako had.
